Koncové technologie jsou technologie odstraňující problém, který již vznikl, jsou nápravným opatřením,  převádějí znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé, v níž by znečištění bylo možno lépe zachytit (čistíme odpadní vody a tím produkujeme nebezpečný tuhý odpad ve formě kalu) nebo je přenášejí do budoucnosti (skládky).  Principy koncových technologií vycházejí z fyzikálních a chemických vlastností znečištění, využívají chemických reakcí, které probíhají mezi znečištěním a nosným médiem.

Koncové technologie se obvykle nacházení až na konci materiálového toku výrobní technologií (komíny, výpusti, apod.) a většinou nevyžadují přímý zásah do výrobní technologie, lze je dostavět dodatečně. Z provozního hlediska představují zvýšení spotřeby energií a materiálů. Z ekonomického hlediska představují  další náklady na investice a provoz zařízení, které se promítají do ceny výrobku.

Předpokládalo se, že koncové technologie budou odstraňovat stále menší objemy odpadů a znečištění, kterým není možno předejít v rámci technologického procesu. Ideální je  dosáhnout stavu, kdy koncové technologie budou pouze doplňkem prevenčních opatření, integrovaných do samotných procesů. Některé dokumenty přijaté v posledních letech však naznačují, že bude nutno politicky zvolit priority v ochraně životního prostředí: některá opatření (zejména zákaz používání některých látek a jejich náhrada jinými materiály) mohou být spojena s významným zvýšení spotřeby energie. V zájmu  bezpečnosti a spolehlivosti některých výrobků, ve kterých bude nutno zakázané materiály dále používat, může dojít k přehodnocení významu a přístupu ke koncovým technologiím.